Největší překážkou často není dítě, ale obavy okolí

Romské děti patří mezi početněji zastoupené skupiny dětí, pro které se v Česku hledá náhradní rodina. Přesto se o tomto tématu mluví opatrně, někdy vůbec. Nový text ve Zpravodaji Rodina MPSV otevírá důležitou otázku: Jak situaci vnímají pěstouni, kteří o romské děti pečují, a jakou podporu v tom potřebují? 

Kampaň Dejme dětem rodinu dlouhodobě připomíná, že každé dítě má právo vyrůstat v rodinném prostředí. Ne každé dítě ale čeká na rodinu za stejných podmínek. Pro některé děti se náhradní rodiče rozhodují snáze, jiné narážejí na obavy, předsudky nebo nejistotou dospělých. Patří mezi ně také děti romského etnika. 

Podle výzkumu RILSA se v roce 2023 v evidenci pro zprostředkování náhradní rodinné péče nacházelo celkem 8 699 dětí, z toho 3 581 dětí romského etnika. Romské děti tak tvořily 41 % celkového počtu dětí v evidenci. Nejde tedy o okrajové téma, ale o jednu z důležitých otázek současné náhradní rodinné péče v České republice. 

Výzkumná zjištění zároveň ukazují, že romským dětem se častěji zprostředkovává pěstounská péče na přechodnou dobu a méně často se daří pro ně najít stabilní dlouhodobé rodinné prostředí. Pracovníci krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností popisují, že náhradní rodiče se často neobávají samotného dítěte, ale spíše toho, jak jeho romský původ přijme širší rodina, sousedé, škola nebo veřejnost. 

Co říkají pěstouni? 

Zkušenosti pěstounů, kteří pečují o romské děti, ukazují, že jejich motivace bývá různá. Někteří chtěli jednoduše pomoci dítěti, které potřebuje bezpečný domov. Jiní měli osobní zkušenost s romskou menšinou, vztah k romské kultuře nebo v žádosti o náhradní rodinnou péči neuvedli žádnou preferenci etnicity. Výzkumná prezentace RILSA shrnuje, že motivace je výrazně individuální a často souvisí s osobností člověka nebo jeho předchozí zkušeností. 

Pěstouni ale zároveň popisují i náročné situace. Někteří mají zkušenost s rasismem nebo diskriminací u lékaře, v sousedství, v širší rodině, mezi přáteli, ve škole nebo dokonce při kontaktu s některými pracovníky systému. Výzkum uvádí dokonce i zkušenosti s každodenní diskriminací a s obavami z reakcí okolí. 

Dítě potřebuje přijetí celé své identity 

U dětí v náhradní rodinné péči nejde jen o zajištění bydlení, školy a péče. Dítě přichází do nové rodiny se svou minulostí, původem, vzhledem, rodinnou historií a identitou. U romských dětí bývá jejich etnický původ pro okolí viditelný, a proto jej rodina nemůže přehlížet, zlehčovat ani se tvářit, že nehraje roli. 

Romské dítě nepotřebuje jinou lásku než ostatní děti. Ale může čelit jiným reakcím okolí a dříve či později si může klást otázky: Kdo jsem? Kam patřím? Proč si mě lidé prohlížejí? Proč o mně někdo mluví jinak než o ostatních dětech? 

Dobrá náhradní rodina nemusí mít na všechno odpověď hned. Potřebuje ale ochotu učit se, mluvit s dítětem pravdivě a citlivě, nepopírat jeho původ a zároveň ho neredukovat pouze na etnicitu. Dítě není „romské téma“. Je to konkrétní dítě s vlastními potřebami, povahou, bolestmi, radostmi a možnostmi. 

Role doprovázejících organizací: Nestačí jen povinné vzdělávání 

Výzkum se věnuje také tomu, jak pěstouni vnímají doprovázející organizace. Zkušenosti jsou různé. Někteří pěstouni vnímají doprovázení jako velmi důležitou oporu, jiní organizaci několikrát změnili nebo ji vnímají spíše jako instituci zajišťující povinná školení. 

Z pohledu pěstounů je důležité, aby podpora nebyla formální. Rodiny potřebují bezpečný prostor, kde mohou mluvit o nejistotách, reakcích okolí, diskriminaci, hledání identity dítěte i o vlastních obavách. Zároveň potřebují doprovázení, které nebude automaticky očekávat problém jen proto, že dítě je romského původu. I na toto riziko výzkum upozorňuje. 

Citlivá podpora má proto stát na rovnováze: Nepřehlížet specifika, ale nevytvářet z nich nálepku. Pomáhat rodinám rozumět tématu etnicity, identity a diskriminace, ale současně vidět především konkrétní dítě a jeho příběh. 

Co může pomoci? 

Pomoci může otevřená a pravdivá komunikace s žadateli už v přípravě. Ne strašení, ne moralizování, ale realistické pojmenování toho, co péče o dítě romského etnika může přinášet: otázky identity, možné reakce okolí, potřebu spolupráce se školou, schopnost zastat se dítěte a ochotu vytvářet mu bezpečné místo i mimo domov. 

Pomoci může také sdílení zkušeností pěstounů, kteří touto cestou již procházejí. Právě jejich pohled ukazuje, že obavy se dají zvládat, pokud rodina nezůstane sama. Výzkum RILSA ostatně zdůrazňuje, že pěstouni volají po specifické podpoře související s etnicitou dítěte, po psychologické podpoře a po pomoci při komunikaci o diskriminaci, kterou dítě zažívá. 

A pomoci může i změna veřejného pohledu. Pěstounská rodina nemá tíhu předsudků celé společnosti nést sama. Pokud chceme, aby více dětí mohlo vyrůstat v rodinách, musíme pracovat nejen s náhradními rodiči, ale i s prostředím, do kterého děti přicházejí. 

Dítě nepotřebuje dokonalé rodiče. Potřebuje dospělé, kteří se ho nezaleknou 

Přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je vždy vážné rozhodnutí. U romských dětí k němu někdy přistupují další otázky. Ne proto, že by tyto děti byly „náročnější“ samy o sobě, ale proto, že mohou čelit větší zátěži ze strany okolí. 

O to důležitější je, aby kolem nich stáli dospělí, kteří je přijímají celé. S jejich historií, původem, vzhledem, kulturou i budoucností. Dospělí, kteří umí požádat o pomoc, když ji potřebují. A kteří dítěti dávají najevo, že jeho místo v rodině není podmíněné tím, jak ho vidí okolí. 

• Náhradní rodinná péče není o hledání „ideálního“ dítěte. Je o hledání bezpečných dospělých pro děti, které rodinu potřebují. 

 

Použité zdroje 

1. Zpravodaj Rodina MPSV, 1/2026 – článek Děti romského etnika v systému náhradní rodinné péče: jak situaci vnímají pěstouni?; Zpravodaj Rodina vydává Odbor rodiny a ochrany práv dětí MPSV jako zdroj informací, novinek a inspirace pro rodiny, poskytovatele služeb i odbornou veřejnost. 
2. Musilová, B.; Paloncyová, J. (2024): Zprostředkování náhradní rodinné péče u dětí romského etnika 2024. RILSA. 
3. Musilová, B.: Děti romského etnika v pěstounské péči – role doprovázejících organizací. Prezentace RILSA.