Když jsou nejbližší rodinou i duhoví příbuzní

Příbuzenská pěstounská péče je v Česku nejčastější formou náhradní rodinné péče. Podle citovaných dat v příručce Duhové rodiny v systému náhradní rodinné péče tvoří zhruba polovinu všech pěstounských umístění prarodiče a velká část svěření do péče jiné osoby probíhá v rámci širší rodiny. Logika je jasná: pokud se o dítě nemohou starat rodiče, dává smysl hledat pečující místo nejdřív u babiček, dědečků, tet, strýců, starších sourozenců. Tohle pravidlo platí bez ohledu na sexuální orientaci či formu partnerského soužití příbuzných. 

Dítě má právo na svoji rodinu – i když je „duhová“ 

Z Úmluvy o právech dítěte i z české právní úpravy vyplývá, že dítě má právo na: 

• zachování rodinných vazeb, 
• přednostní péči osob jemu blízkých, 
• to, aby se rozhodovalo hlavně podle jeho nejlepšího zájmu, ne podle předsudků okolí. 

Přednostní právo příbuzenské péče se neváže na heterosexuální orientaci nebo „klasickou“ formu rodiny. Rozhodující je bezpečí dítěte, ne to, koho mají příbuzní rádi. V praxi to znamená, že když se jako možný pěstoun nabídne například lesbická teta žijící se svou partnerkou, gay strýc v registrovaném partnerství nebo trans bratr*sestra biologického rodiče, nelze je automaticky vylučovat jen kvůli jejich identitě. 

Přednostní právo příbuzenské péče ale samozřejmě automaticky neznamená, že každé příbuzenské řešení je dobré. Vždy je nutné prověřit, zda v prostředí nehrozí dítěti fyzické či psychické násilí, zohledňuje se, zda se příbuzní dříve sami nepodíleli na zanedbávání či týrání, a posuzují se také sociální, bytové, zdravotní a osobnostní předpoklady. Rizikem může být závislost, násilí, extrémní konflikty, těžká nestabilita. Stejně jako u žadatelů, kteří prochází procesem zprostředkované náhradní rodinné péče. 

Příbuzenské svěření často probíhá v akutních situacích, rodina může mít na rozhodnutí někdy jen hodiny. Nelze po nich tedy chtít, aby měli ještě před převzetím dítěte za sebou plnou přípravu jako běžní zájemci o zprostředkovanou NRP. Navíc – kde by po dobu realizace přípravy bylo dítě? To ale neznamená, že příprava není potřeba. Jen by se měla jinak načasovat. V první fázi se řeší bezpečnost dítěte a základní zázemí. Následně by měl systém, resp. doprovázející organizace nabídnout doplnění vzdělání a podpory – včetně témat, jako je trauma dítěte, práce se školou nebo právě menšinový stres. U duhových příbuzenských pěstounů je tu navíc ještě „vrstva“ práce s předsudky okolí vůči nim samotným. 

Samotní pracovníci NRP (a nejen ti) mohou posílit duhové příbuzenské pěstouny dodržováním několika důležitých principů, jak uvádí příručka: 

1. Nezatěžujte dítě vašimi předsudky – pokud někdo v systému reaguje stylem „To jako fakt mají být dva chlapi pěstouni?“, nese tyto postoje i dítě. To je v přímém rozporu s jeho právem na bezpečí a přijetí. 
2. Pomozte příbuzným zorientovat se v systému, např. vysvětlete rozdíl mezi jednotlivými formami svěření do péče a ukažte, na jakou podporu mají nárok, včetně doprovázející organizace. 
3. Adresujte duhové téma přímo, ne oklikou. Ptejte se: „Jak vnímá vaše širší rodina vaše partnerství?“, „Máte zkušenost s odmítnutím kvůli vaší orientaci? Jak to ovlivňuje rozhodování o dítěti?“ 
4. Pracujte i s širší rodinou. Dítě může v rámci rodokmenu zažívat i homofobii (např. od jiných prarodičů). Role OSPOD a doprovázející organizace může spočívat v mediaci, vysvětlování, nastavování hranic. 

„Dejme dětem rodinu“ znamená i „dejme jim tu rodinu, kterou už mají.“ 

Příbuzenská pěstounská péče je často pro dítě nejjemnější možný přechod, protože zůstává v prostředí známých tváří, rodinných rituálů, příběhů. Duhové rodiny nejsou „alternativou k normální rodině“, ale součástí běžného rodinného stromu. Když je z možnosti péče vyloučíme jen kvůli orientaci, nechráníme dítě, a navíc mu bereme šanci zůstat s těmi, kdo ho mají rádi a jsou připraveni převzít odpovědnost. 

Zdroj: Příručka „Duhové rodiny v systému náhradní rodinné péče. Příručka pro pracovníky*pracovnice v oblasti sociálně-právní ochrany dětí“, Prague Pride, 2020.