Než přijdou první slova, mohou pomoci ruce

Co je znakování s malými dětmi a jak může usnadnit každodenní dorozumění

Malé dítě často rozumí mnohem více, než dokáže samo říct. Ví, že chce ještě jednu lžičku, že už nechce sedět v židličce, že slyšelo psa nebo že se potřebuje přitulit. Pro své sdělení ale zatím nemá slova. 

A tak natahuje ruce, ukazuje, odvrací hlavu, směje se nebo pláče. Gesta jsou přirozenou součástí dětské komunikace. Ke konci prvního roku života děti běžně ukazují, mávají, podávají předměty a napodobují jednoduché pohyby dospělých. Znakování na tyto přirozené schopnosti navazuje. 

Znakování se slyšícími miminky a batolaty znamená, že dospělý doprovází některá často používaná slova jednoduchým pohybem rukou. Když říká „ještě“, současně ukáže příslušný znak. Stejně může doprovázet slova „jíst“, „pít“, „hotovo“, „spát“, „ven“ nebo „pomoc“. 

Nejde přitom o český znakový jazyk. Znakový jazyk je plnohodnotný přirozený jazyk s vlastní gramatikou, který používá komunita neslyšících. Znakování s malými slyšícími dětmi využívá pouze jednotlivé znaky jako podporu mluvené řeči. Znaky slova nenahrazují – dospělý znak ukazuje a zároveň slovo vyslovuje. 

Co může znakování dítěti nabídnout 

Největší přínos je jednoduchý: dítě může získat další možnost, jak se dorozumět v období, kdy ještě neumí své potřeby vyjádřit slovy. 

Znakem může například ukázat, že chce pokračovat ve hře, že má hlad, že už skončilo nebo že potřebuje pomoc. Dospělý tak nemusí pokaždé hádat, co dítě svým neklidem nebo pláčem sděluje. Neznamená to, že znakování odstraní všechny záchvaty vzteku nebo nedorozumění. Batole se může rozčílit i tehdy, když mu rodič velmi dobře rozumí, ale nemůže jeho přání splnit. 

Hodnota znakování proto nespočívá jen v počtu znaků, které se dítě naučí. Důležitá je také společná pozornost. Dospělý sleduje, o co se dítě zajímá, pojmenovává jeho zážitky a dává mu čas odpovědět. Znakování tak může být další příležitostí k blízkému a pozornému kontaktu. 

Urychlí znaky vývoj řeči? 

Znakování bývá někdy představováno jako způsob, jak výrazně urychlit vývoj slovní zásoby, zvýšit inteligenci dítěte nebo předejít problémům s řečí. Tak silná tvrzení ale výzkum nepotvrzuje. 

Systematický přehled studií zaměřených na zdravé slyšící děti zjistil, že vliv cíleného znakování na rozvoj komunikace zůstává nejasný. Zároveň nebyly nalezeny důkazy, že by používání znaků běžný vývoj dítěte narušovalo. 

Také rozsáhlejší studie zveřejněná v roce 2026, která porovnávala více než 1 300 slyšících dětí ve věku od 10 do 28 měsíců, zjistila jen velmi slabý nebo žádný vliv znakování na velikost jejich mluvené slovní zásoby. Ani tato studie ale neukázala, že by znaky rozvoj řeči zpomalovaly. 

Realistické očekávání tedy zní: znakování nemusí způsobit, že dítě začne mluvit dříve, může mu však dočasně nabídnout další způsob, jak něco sdělit. 

Podmínkou je, aby dospělí dál přirozeně mluvili, četli, zpívali, reagovali na zvuky dítěte a vedli s ním běžné „rozhovory“. Znak má mluvené slovo doprovázet, nikoli nahrazovat. 

Jak začít 

Není potřeba učit se desítky znaků ani si vyhradit zvláštní čas na procvičování. Znaky je nejlepší zapojovat přímo do běžného dne. 

Na začátku stačí vybrat tři až pět slov, která jsou pro konkrétní dítě skutečně důležitá. Pro jedno dítě to může být „ještě“, „jíst“ a „pes“, pro jiné „ven“, „houpat“ a „mléko“. Vhodnější než znaky vybrané podle představ dospělého bývají ty, které souvisejí s oblíbeným jídlem, hrou, zvířetem nebo činností dítěte. Také materiály programu DaR doporučují začínat u předmětů a aktivit, které jsou pro dítě zajímavé a přinášejí mu bezprostřední užitek. 

Při znakování pomáhá několik jednoduchých pravidel: 

  • Znak vždy spojte se slovem. Řekněte například „Chceš ještě?“ a současně ukažte znak pro „ještě“. 
  • Používejte jej ve skutečné situaci. Znak pro pití ukazujte, když dítě vidí hrnek nebo právě pije. Význam se tak může spojit se slovem, pohybem i konkrétní zkušeností. 
  • Dejte dítěti čas. Není potřeba, aby znak ukázalo na požádání. Nejlépe se učí tehdy, když jej opakovaně vidí v každodenních situacích. 
  • Přijměte dětskou podobu znaku. První pokusy nemusí být pohybově přesné. Podstatné je, že jim dospělý rozumí a reaguje na ně. 
  • Přidávejte znaky postupně. Jakmile dítě některé používá nebo jim zřetelně rozumí, lze slovní zásobu rozšířit. 

Dítě může znaky dlouhou dobu pouze pozorovat. Některé děti začnou jednoduchá gesta napodobovat kolem osmého či devátého měsíce, jiné podstatně později. Znakování proto nemá být výkon ani závod s ostatními dětmi. Americká pediatrická akademie doporučuje trpělivost a realistická očekávání. Začne-li rodič používat znaky v druhé polovině prvního roku života dítěte, může nějakou dobu trvat, než je dítě začne samo aktivně používat. 

Když o dítě pečuje více lidí 

Znaky fungují nejlépe, když je dospělí používají podobným způsobem. Není nutné, aby všichni znali rozsáhlou zásobu, ale měli by se shodnout alespoň na několika základních výrazech. 

To může být důležité také v náhradní rodinné péči. O malé dítě někdy pečují pěstouni, pracovníci zdravotních a sociálních služeb, biologičtí rodiče při kontaktu a později další rodina. Jestliže dítě některé znaky používá, měly by se informace o nich předávat spolu s ostatními poznatky o jeho potřebách a zvyklostech. 

Pomoci může krátký seznam nebo jednoduché video zachycující, jak dítě znak provádí a co jím obvykle myslí. Dítě tak při změně prostředí nemusí přijít o způsob dorozumění, který si již osvojilo. Předávání používaných znaků mezi pečujícími doporučují také odborné materiály věnované komunikaci pomocí manuálních znaků. 

U pěstounů na přechodnou dobu může být užitečné zaznamenat nejen „správnou“ podobu znaku, ale především jeho podobu dětskou. Dítě může například používat jen část pohybu nebo vlastní zjednodušení, kterému dosavadní pečující rozumí, ale nová rodina by jej bez vysvětlení nemusela rozpoznat. 

Nejdůležitější není, kolik znaků dítě zvládne. Důležitější je zkušenost, že jeho pokus o komunikaci někdo zaznamenal, snažil se mu porozumět a odpověděl na něj. Právě z takových každodenních výměn postupně vyrůstají první rozhovory – nejprve rukama, později slovy. 

Inspirováno  

https://www.darznakovani.cz/znaky-daru/