Když jsem se rozhodla vydat cestou pěstounství, věděla jsem, že mě čeká dlouhá cesta.

Postupně jsem si ale začala ujasňovat, jakou formou bych chtěla pomáhat. 

Vybrala jsem si pěstounskou péči na přechodnou dobu, protože právě ta je mému srdci nejbližší. Vím, že děti v těch nejtěžších chvílích svého života potřebují hlavně bezpečí, klid, lásku a někoho, kdo jim poskytne pocit jistoty, než se rozhodne o jejich další budoucnosti. 

Dalším krokem bylo spoustu papírování, vyplňování různých formulářů a také návštěva pracovnice z OSPOD. Povídaly jsme si o mém životě, zázemí, motivaci i o tom, co mě k tomuto rozhodnutí přivedlo. Bylo to příjemné setkání, které mě utvrdilo v tom, že jsem se vydala správným směrem. 

Následovalo seznámení s pracovnicemi krajského úřadu, které mě provedly dalšími kroky celého procesu. Díky nim jsem si ještě více uvědomila, jak zodpovědná, ale zároveň krásná role pěstouna je. 

Momentálně procházím psychologickým posouzením, které je důležitou součástí celé cesty. Přiznávám, že je to období plné očekávání, ale beru ho jako příležitost poznat sama sebe a ukázat, že jsem připravená poskytnout dítěti bezpečný a milující domov. 

Dalším velkým krokem bude příprava pro budoucí pěstouny, která mi začíná v září. Moc se na ni těším. Věřím, že mi přinese spoustu nových zkušeností, znalostí a pomůže mi být co nejlépe připravená na okamžik, kdy budu moci otevřít své srdce i svůj domov dítěti, které to bude právě potřebovat. 

• Moje cesta pokračuje.

Každý krok mě utvrzuje v tom, že jsem si vybrala správně. A i když je to cesta plná čekání, administrativy a různých posouzení, vím, že má hluboký smysl.