Vyšetření, hospitalizace nebo operace mohou být pro dítě náročné samy o sobě. V náhradní rodinné péči se k obavám z bolesti a neznámého prostředí může přidat také strach z dalšího odloučení.

Pěstoun přitom není v nemocnici jen návštěvou. Zákon jej výslovně řadí mezi osoby, na jejichž nepřetržitou přítomnost má nezletilé dítě právo. 

Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodický pokyn, který nemocnicím a dalším poskytovatelům zdravotních služeb vysvětluje, jak mají právo dítěte na doprovod uplatňovat. Jeho důležité sdělení je jednoduché: Dítě nemá být během poskytování zdravotních služeb bez blízké pečující osoby jen proto, že provoz zdravotnického zařízení je nastaven jinak. Přítomnost doprovodu není běžnou návštěvou a nelze ji automaticky omezit pouze na návštěvní hodiny. 

Pěstoun je v zákoně uveden přímo 

Právo na nepřetržitou přítomnost se netýká jen biologických rodičů. Zákon výslovně uvádí zákonného zástupce, osobu jím určenou, pěstouna a také jinou osobu, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu. Stejné pravidlo se proto vztahuje i na pěstouny na přechodnou dobu. 

U osvojitelů se po pravomocném osvojení uplatní stejné postavení jako u ostatních rodičů, protože osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost. Je-li dítě teprve v péči budoucích osvojitelů před rozhodnutím o osvojení, je pro jejich postavení důležité konkrétní rozhodnutí soudu, kterým jim bylo dítě svěřeno. 

V praxi je proto vhodné mít při návštěvě lékaře nebo při hospitalizaci kromě dokladu totožnosti také rozhodnutí o svěření dítěte do péče, případně jiný dokument, kterým lze vztah k dítěti doložit. 

Doprovod není totéž co návštěva 

Rozdíl je podstatný. Návštěva zpravidla přichází na omezenou dobu a pohybuje se podle návštěvního režimu oddělení. Doprovod dítěte může být přítomen také během poskytování zdravotní péče, tedy například při vyšetření, ošetření nebo přípravě na zákrok. 

Při ambulantním vyšetření má být přítomnost doprovodu až na odůvodněné výjimky umožněna. U jednodenní nebo lůžkové péče má být doprovod rovněž přítomen při poskytování zdravotní péče a zdravotníci se s ním mohou před jednotlivými výkony domluvit, jak může spolupracovat. 

Při hospitalizaci má dítě právo na nepřetržitou přítomnost pěstouna nebo jiné oprávněné pečující osoby. Nemocnice má navíc umožnit jejich společný pobyt, pokud to dovoluje vybavení zařízení, není tím narušována zdravotní péče a pobyt nevylučuje jiný právní předpis. 

Právo být u dítěte ovšem automaticky neznamená nárok na samostatný pokoj, lůžko pro doprovod nebo stravu. Nemocnice může zpoplatnit některé související služby či prokazatelně vzniklé náklady, samotné uplatnění práva dítěte na přítomnost doprovodu však nesmí podmínit zaplacením poplatku. 

Co platí na JIP, před operací nebo při převozu? 

Také při intenzivní péči má být zákonnému zástupci, pěstounovi či jiné oprávněné pečující osobě umožněna nepřetržitá přítomnost u dítěte. Nemocnice může stanovit podmínky, například použití ochranného oděvu, roušky nebo poučení o chování na oddělení. 

Při operaci může být přítomnost doprovodu omezena zejména během samotného výkonu. Předoperační příprava by však měla zpravidla probíhat tam, kde doprovod s dítětem být může, a po skončení operace má být jeho přítomnost znovu umožněna. U výrazně úzkostných dětí nebo dětí se zvláštními potřebami metodika doporučuje zvážit výjimku z běžného omezení přítomnosti doprovodu a umožnit doprovázející osobě být s dítětem i během uspávání před operací. Vždy ale záleží na bezpečnosti zákroku, rozhodnutí zdravotnického týmu a pravidlech konkrétního pracoviště. 

Také převoz sanitkou je pokračováním poskytování zdravotních služeb a přítomnost doprovodu je obecně žádoucí. Může však být omezena kvůli prostoru, počtu členů posádky, vybavení nebo bezpečnosti přepravy. U transportu vrtulníkem může být z technických důvodů zcela vyloučena. 

Může nemocnice přítomnost pěstouna odmítnout? 

Právo dítěte na doprovod není bezvýjimečné. Přítomnost lze omezit, pokud by skutečně narušovala péči o dítě nebo jiné pacienty, nepřiměřeně zasahovala do jejich soukromí nebo byla v rozporu s odůvodněnými pravidly zdravotnického zařízení. 

Omezení může být namístě například při infekčním onemocnění doprovodu, agresivním nebo násilném chování, intoxikaci, ve zvláštním hygienickém režimu nebo během výkonu, při němž nelze přítomnost další osoby bezpečně zajistit. Omezení se však má vztahovat pouze na nezbytnou dobu a konkrétní situaci. Nemělo by jít o automatické pravidlo platné bez rozlišení pro všechny děti a všechny doprovázející osoby. 

Ministerstvo zdravotnictví zároveň doporučuje, aby každé omezení nebo vyloučení doprovodu bylo řádně zdokumentováno a odůvodněno. Pokud tedy nemocnice přítomnost pěstouna odmítne, je namístě požádat o konkrétní vysvětlení: Jaký je důvod? Jak dlouho omezení potrvá? Lze přítomnost umožnit jiným způsobem nebo alespoň v části péče? 

Přání dítěte má význam 

Dítě není jen pasivním příjemcem péče. Jeho názor má být zjišťován a zohledňován přiměřeně věku a rozumové vyspělosti. 

Pokud může být z prostorových nebo provozních důvodů přítomna pouze jedna z více oprávněných osob, má být hlavním hlediskem přání dítěte, pokud je schopné je vyjádřit. To může být důležité například tehdy, když je dítě v kontaktu s biologickými rodiči a současně potřebuje blízkost pěstouna, který o ně každodenně pečuje. 

Být u dítěte neznamená automaticky rozhodovat o každé léčbě 

Právo doprovázet dítě je potřeba odlišovat od oprávnění udělovat souhlas se zdravotními službami. Pěstoun má ze zákona právo být s dítětem a zákon mu přiznává také některá další práva spojená se zdravotní péčí. Rozsah jeho oprávnění rozhodovat ale může záviset na povaze výkonu, naléhavosti situace a konkrétním rozhodnutí soudu. 

Při plánovaném závažnějším výkonu je proto vhodné předem ověřit, kdo má v dané situaci vyslovit souhlas, a případně se obrátit na OSPOD nebo pracovníka doprovázející organizace. V neodkladných případech zákon umožňuje poskytnout potřebnou péči i tehdy, když nelze vyjádření zákonného zástupce bez zbytečného odkladu získat. 

Pro dítě je nejdůležitější, aby v náročné chvíli nezůstalo samo. Znalost práv nemusí vést ke konfliktu se zdravotníky. Může naopak pomoci, aby se pěstouni, osvojitelé i zdravotnický personál rychleji domluvili na řešení, které respektuje bezpečnost péče a současně potřebu dítěte mít u sebe člověka, kterému důvěřuje. 

Článek vychází z metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb a z příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Metodický pokyn byl na webu ministerstva aktualizován naposledy 31. října 2024.